Demence je označením pro chorobný stav, který je charakteristický úbytkem paměti a dalších kognitivních funkcí (intelektu, pozornosti a motivace). Přítomny mohou být také poruchy ostatních nekognitivních funkcí, zejména chování.
Demence mohou být
- primární – vznikají „samy od sebe“ – např. Alzheimerova choroba
- sekundární – ty vznikají na základě jiného chorobného stavu – např. následkem infekce mozku, nádorů, aterosklerózy apod.
Abychom mohli u dotyčného člověka mluvit o demenci, musí být splněna všechna následující kritéria:
A) musí být přítomno postižení paměti a zároveň dalších kongitivních funkcí
- pokles paměti je nejnápadnější při učení se novým informacím
- mírná demence: pokles paměti je na překážku denním činnostem, ale není ještě tak závažný, aby znemožňoval soběstačný život
- středně těžká demence: vážný handicap pro soběstačný život, nejsou schopni si vybavit zákl. informace o místě, kde se nacházejí
- těžká demence: úplná neschopnost vštípit si do paměti nové informace, není schopen rozpoznat ani blízké příbuzné
- pokles dalších kognitivních funkcí– úpadek úsudku, myšlení…
- mírná demence: zhoršení výkonu v denním životě ale ještě není závislý na druhých
- středně těžká demence: nedovoluje jedinci fungovat v denním životě bez pomoci jiných osob
- těžká demence: nedostatek nebo úplné chybění srozumitelných představ
B) povědomí o postředí je zachováno po dobu dostatečně dlouhou k tomu, aby bylo možné jednoznačně prokázat příznaky kritéria A. Jinými slovy není přítomna rychle postupující zmatenost charakteru deliria apod.
C) musí být přítomen nejméně jeden z následujících příznaků:
- emoční labilita
- podrážděnost
- apatie
- obhroublost ve společenském vystupování
D) kritérium A průkazné alespoň po dobu 6 měsíců
Poznámka: u demence na rozdíl od mentální retardace dochází k poklesu kognitivních funkcí až poté, co již byly dostatečně vytvořeny. U retardace naopak ani nedojde k jejich dostatečnému vývinu.
