Disociativní poruchy jsou poměrně vzácné, proto se o nich zmíníme pouze okrajově. Jedná se o stavy oddělení (disociace) vzpomínek, pocitů, identity nebo tělesných pohybů od vědomého prožívání a ovládání. Disociace tedy znamená, že část našeho prožívání se dostává mimo naši vědomou kontrolu – do nevědomí. Děje se tak obvykle v reakci na dlouhodobý stres. Porucha často představuje dramatické vyjádření životní nespokojenosti. Dříve se v této souvislosti používal termín hysterie, který je však zprofanován a jeho laická podoba původnímu významu neodpovídá. Důležité je, že disociační porucha nevzniká vědomě ani úmyslně. Ač ji vyvolá dotyčný sám, vědomě o tom neví. Často se pak neprávem stává terčem nařčení, že simuluje.
Mezi disociativní poruchy řadíme více stavů, zde zmíníme nejčastější:
disociativní amnézie – dotyčný si nepamatuje na nedávné události traumatizující nebo stresující povahy. Tato porucha paměti není způsobena poškozením mozku
disociativní poruchy motoriky a citlivosti – jedná se o poruchy pohyblivosti nebo citlivosti končetin v reakci na stresující události. Typickým příkladem je obrna, kvůli které dotyčný projde velkým množstvím různých tělesných vyšetření, avšak všechna vykazují normální stav. Teprve až potom se dostane k psychiatrovi nebo podstoupí psychologické vyšetření, které odhalí pravděpodobnou příčinu.
disociativní křeče – často připomínají epileptický záchvat, avšak neurologické vyšetření (zejm. EEG) epilepsii opakovaně vyloučí. Dalším rozdílem oproti epileptickému záchvatu je, že zde dotyčný neztrácí vědomí a pokud dojde k pádu, pak nedojde ke zranění.
mnohočetná porucha osobnosti. Tato porucha je charakterizována přítomností dvou a více osobností u jednoho člověka. V daném okamžiku je přítomna vždy jen jedna osobnost, která nemá přístup ke vzpomínkám druhé osobnosti. Nemůže si tak vybavit některé události z minulosti. Také vzorce chování jedné osobnosti se liší od osobnosti druhé. Literárním zpracováním této poruchy je román Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda. Mnohočetná poruchy osobnosti je často laicky zaměňována za schizofrenii, tak však představuje naprosto odlišné onemocnění.
