Advertisement

Emoce jsou psychické jevy, které mají hodnotící význam, a proto jimi vyjadřujeme, zda je nám něco příjemné nebo nepříjemné, uspokojení nebo neuspokojení…

Anatomie – thalamus a limbický systém.

Afektivita = pohotovost k emočním reakcím.

Emotivita = celková dlouhodobá emoční charakteristika jedince

Char. rysy emocí:

• subjektivita
• polarita
• aktuálnost
• dynamičnost
• asociativnost (vyskytují-li se vedle sebe 2 emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem)
• iradiace (výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené)
• přesun emocí (emoce se může přenášet z jednoho jevu na druhý)

Tělesné projevy emocí:

• mimika
• pantomimika (gesta, pohyby, držení těla…)
• hlasový výraz
• vegetativní a hormonální změny

Rozdělení emocí

1. podle polarity:

• kladné
• záporné
• nižší:
  • tělesné – směřují k udržené rovnováhy (žízeň, únava…)
  • individuální – člověk je prožívá jako vztah k základním jevům (radost, smutek, strach)
• vyšší: mají sociální a společenský význam
  • sociální
  • estetické
  • etické

1. podle kvality:

1. PORUCHY AFEKTU

Afekt = intenzivní emoce, která vzniká rychle, prudce po více či méně zřetelném podnětu a má konkrétní zaměření.

Městnání afektu – dojde k výbuchu na nepatrný podnět. Přesun afektu – jedinec na silný prvotní podnět nereaguje, ale na jiný, třeba již slabý podnět, bývá reakce bouřlivá. Sdružení afektu – k rozšíření emoční reakce na další předměty nebo osoby. Odreagování afektu = afektivní napětí bylo uvolněno nějakým jiným náhradním způsobem.

1. afekt nezvládnutý – dotyčný není schopen v dostatečné míře ovládnout své chování. Není zde poruchy vědomí, ani amnézie.
2. patický afekt– liší se od normálního a nezvládnutého:
   • ↑ intenzita
   • ↑ trvání (ne vždy)
   • na jeho vrcholu dochází ke krátce trvající kvalitat. poruše vědomí (obnubilaci)
   • po jeho odeznění je proto na období vrcholu amnézie
   • chování a jednání neodpovídá osobnosti postiženého
   • zpravidla končí spánkem, únavou, vyčerpáním
   • často vzniká na určitém terénu – opilost, demence, encefalopatie, hladovění, únava…
3. afektivní stupor – na rozdíl od normálního průběhu afektu je fáze prvnostního zárazu vytupňována v afektivní stupor. Dostavuje se většinou po hrůzné události nebo situaci – postižený strne, není schopen pohybu či řeči, mimika a gestikulace se zastaví.
4. afektivní ztlum (útlum) – objevuje se po nadměrném emocinálním podnětu – dojde k odsunutí afektu. Postižený reaguje klidně a bez emocí, emoční reakce se plně projeví až když pomine nebezpečí.
5. afektivní raptus – afekt se mimořádně vystupňuje a prodlouží v trvání. Probíhá se značnou silou a energií. Může se být spojen s patickým nebo nezvládnutým afektem.
6. paroxyzmální afekt (ictal emotion) – náhle, bez zjevné příčiny, obsahem je nejč. úzkost. Trvá většinou hodiny. Často v důsledku poruch temporálního laloku (u epilepsie apod.).
7. zvýšená afektivní dráždivost – zvýšená pohotovost k patolog. afektivním reakcím.

2. PORUCHY NÁLADY

Nálada = déletrvající pohotovost k emočním reakcím určitého směru.

Faktory ovlivňující náladu: fyzikální (sezónní zimní deprese), chemické (drogy, psychofarmaka), somatogenní a metabolické (deprese u hypotyreózy, premenstr. krize, popudlivost při hypoglykemii a hypertyreóze), organické (afekce CNS), psychologické (traumatizující zážitky → deprese).

Charakter. rysy patických nálad:

• intenzita – sebevětší odchylka norm. nálady zdaleka nedosahuje intenzity patické nálady
• trvání – týdny, měsíce
• nezávislost na psychogenních podnětech – je na delší dobu neodklonitelná
• vliv na ostatní psych. funkce (myšlení, jednání, vzhled, osobnost) – silnější než u norm. nálady
• podmíněnost chorobnými změnami CNS – je vždy součástí nějaké duš. poruchy

1. Expanzivní nálady
   • euforie – pocit pasivní „tupé“ spokojenosti – u afekt. a organ. psych. poruch, intoxikací…
   • manická a hypomanická nálada – u afekt, poruch, schizoafekt. poruchy, organ. poruchy
   • extatická nálada – pocit blaženosti, vytržení, štěstí, povzenesenosti
   • rezonantní (zlobná) nálada – podrážděnost, nevlídnost, zvýšené sebevědomí
   • explozivní nálada – hl. u epileptiků a chron. alkoholiků
   • moria – veselá nálada s nemístným, netaktním a vulg. žertováním a obtěžováním okolí. Často u léze front. laloku.
   • dysforie (rozlada) – oproti rezonantní náladě je mírnější a není přítomno zvýšené sebevědomí. U epilepsie, ment. retardace i u manického sy.
2. Depresivní (mikromanické) nálady
   • depresivní nálada
   • bezradná nálada – bezradnost a neschopnost rozhodování
   • anhedonická nálada – neschopnost prožívat štěstí, radost. Oproti apatickému nemocnému prožívají tuto neschopnost nešťastně.
   • morózní nálada – zlostná, mrzutá, vyšší riziko sebevraždy
3. Úzkostné (anxiózní) nálady
   • anxieta a anxiózní nálada – subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu. Strach nemá konkrétní obsah (narozdíl od fobie)
   • fobie – patol. strach, perzistující a iracionální, z konkr, specifické situace, objektu nebo činnosti. Fobie není jedinec schopen potlačit vlastní vůlí, i když si je uvědomuje jako bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj.

3. PORUCHY VYŠŠÍCH CITŮ

• nadměrný rozvoj vyšších citů
• defekt vyšších citů
  • sociální tupost – porucha až úplná neschopnost citového kontaktu
  • moral insanity = anetičnost – vystupňování citového defektu do krajního egoismu, bezcitnosti, bezohlednosti
• poruchy estetických citů
• poruchy etikých citů
  • emoční depravace – mizení morálních zábran a stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti
  • emoční degradace – úpadek celé osobnosti – city se redukují na oblast tělesných potřeb – zejména u organ. psych. poruch.

4. PORUCHY STRUKTURY EMOCÍ

1. paratymie (paradoxní emoce) – emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou. Může se projevit též mimickou inadekvátností (nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, nebo se směje, přestože je mu smutno a úzko (paramimie).
2. emoční ambivalence – současně jsou přítomné kladné i záporné emoce, nálady a city. Časté u schizofrenie, fobií, depresí.
3. emoční oploštělost – afektivita setřelá, nevýrazná, neměnná, jsou lhostejní, neúčastní. U schizofrenie, organ. poruch, poruch osobnosti
4. emoční labilita – měnlivé emoce
5. emoční inkontinence – větší stupeň emoční lability. Nestálost a neschopnost udržet emoce v jednom směru. Střídaní emocí nemusí být však tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost. Zejm. u organ. poruch.
6. emoční tenacita – dlouhé přetrvávání emoce – opak emoční lability. U poruch osobnosti (fanatických).
7. emoční inkongruence – prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu. Pacient např. nezaujatě líčí hrůzné bludné prožitky – důležitý příznak schizofrenie
8. alexitymie – neschopnost nebo obtížnost rozumět vlastním emocím. Výkyvy nálady většinou interpretují tělesně (somatizace), dochází k „řeči orgánů“.
9. idisynkrazie – selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (pilování, pohled na krev…)
10. katatymie – výrazné emoční zkreslení někt. psych. funkcí – myšlení, úsudek, chování…