Někteří z nás si své sny vybaví každé ráno, a to stejně samozřejmě jako vzpomínky posbírané během dne. Mnozí lidé si však stojí za tím, že jim se tedy sny rozhodně nezdají (nebo si je alespoň nepamatují). Vědci však přicházejí s vysvětlením těchto odlišností – mohou za to dva geny regulující naše snění.
V centru RIKEN v Japonsku byl na myších proveden nový výzkum zkoumající pár genů podílejících se na regulaci délky REM fáze spánku. Jedná se o část spánku související s tzv. živými sny. Dále se ony geny podílejí na ovlivňování částí spánku bez těchto doprovodných jevů – tuto fázi spánku prožívají i zvířata. Výsledky výzkumu byly publikovány v časopise Cell Reports a představují světlý bod v procesu odhalení podstaty REM spánku.
Během usínání prochází lidské tělo různými fázemi REM spánku a ,,ne“ REM spánku. Během REM fáze jsme schopní lépe si zapamatovat to, co se nám zdá, pokud se během této fáze také probudíme. Čím déle tedy prožíváme REM fázi spánku, tím větší je šance, že se dočkáme snů a budeme schopni si je zapamatovat.
Jakmile se během spánku dostaneme do REM fáze, zahltí náš mozek neuropřenašeč známý jako acetylcholin, který má významnou roli v regulaci této fáze. Pro účely této studie, tedy výzkumu snažícího se odhalit, proč si někteří z nás sny pamatují, vědci vypíchli dva geny, Chrm1 a Chrm3. Tyto geny šifrují početné receptory acetylcholinu.
Vědci dále využili genetické nástroje k modifikaci myších genů. Cílem bylo zjistit, zda geny Chrm1 a Chrm3 skutečně hrají tak důležitou roli během fáze snění. Zjistilo se, že odstraněním genu Chrm1 se snižuje množství REM spánku. Pokud se však vyřadí gen Chrm3, sníží se délka ,,ne“ REM fáze spánku na prosté minimum. Jakmile však vědci vyřadili oba geny, dostalo se myškám pouze stopového REM spánku – v podstatě jim snění bylo odebráno kompletně.
,,Zjištění, že geny Chrm1 a Chrm3 hrají klíčovou roli v REM spánku, nám přináší možnosti prozkoumat související buněčné a molekulární mechanismy,“ uvedl vedoucí autor studie, profesor Hiroki Ueda. REM fáze spánku nám mimo jiné pomáhá uspořádat si vzpomínky, pocity a napomáhá učení. Z výzkumu však nevyplynulo, že by myšky, které neprožívaly REM spánek, byly ochuzeny tímto nedostatkem. U člověka to však může být jiné.
Zdroj: iflscience.com
Překlad: Bc. Petra Stočková
